Press

Příběh zakladatele firmy Dvořák - svahové sekačky je příběhem obrovského nadšení, pracovitosti, ale také umění či daru najít pověstnou díru na trhu. Výsledkem je rádiem řízená svahová sekačka Spider, která má nejen unikátní postavení v ČR, ale sklízí velké úspěchy i v zahraničí.

Četl jsem o vás, že jste už před rokem 1989 hodně kutil a vymýšlel různé zlepšováky. Jak to tehdy bylo?

Je to pravda, měl jsem k těmhle věcem odmalička vztah, odjakživa jsem prakticky pořád něco vytvářel. Můj otec měl totiž doma takovou malou zámečnickou dílnu, ve které jsem si například v 15 letech vyrobil motokáru. Vytvářet něco z kovu mě hodně přitahovalo, a to se zřejmě promítlo v mém pozdějším životě.

A jak vznikla první sekačka?

V garáži. Tehdy jsem svoji vizi, tedy první prototyp, ztvárnil na rýsovacím prkně. Když jsme zjistili, že by to mohlo být životaschopné, začali jsme na projektu pracovat. Tenkrát nám významně pomohl program agentury CzechTrade působící pod hlavičkou Ministerstva průmyslu a obchodu. Byl zaměřený na podporu inovací a také designu. Díky téhle podpoře jsme na mezinárodním veletrhu zemědělské techniky Techagro získali první cenu, a to bylo důležitým stavebním kamenem našeho dalšího úspěšného vývoje.

Mimochodem, ten program po volbách nová vláda zrušila, protože ho považovala za nedůležitý. Bylo to hloupé rozhodnutí, on totiž skutečně fungoval. Kromě zmiňovaného Techagra jsme se díky němu dostali i do celosvětové soutěže designu, která je každoročně vyhlašována v německém Essenu, a získali tam prestižní ocenění Red Dot Design Award. To nám doslova otevřelo brány do světa.

Takže jste na výrobě sekačky spolupracovali s nějakým designérem?

Právě že ne, vymysleli jsme to celé já a můj synovec. A je pravda, že nám to dodnes před designéři závidějí, protože tu cenu nedostali, zatímco my ano. Pikantní je, že jsme tehdy váhali, jestli si kvůli tomu pořídit počítač, který stál 60 tisíc, a kreslicí program za 80 tisíc. Báli jsme se, že se nám ty peníze nikdy nevrátí. Synovec ale prohlásil, že bez toho dělat nemůžeme, tak jsme to riskli. Viděno dnešním pohledem je to legrační, vzhledem k tomu, že naše stroje prodáváme do 50 zemí světa a musíme řešit opačný problém. Nemáme dostatečnou výrobní kapacitu, takže nejsme schopni uspokojit veškeré poptávky. 

Jak jste vlastně přišel na to, že by bylo dobré vyrábět právě sekačky obsahující takto inovativní prvky?

Určitě jsem na začátku neuvažoval o tom, že to bude designově krásný výrobek. Touha něco vyrábět ve měla dřímala několik let, a neustále jsem přemýšlel a hledal, co by to mohlo být. Tehdy mě upoutaly travnaté svahy podél silnic a zanedbané parky se špatně přístupnými plochami, které se velmi obtížně udržovaly. A tak mě napadlo: co kdyby to byl stroj, u kterého člověk nemusí stát a který je možné ovládat na dálku?

Pokud vím, díky sekačce Spider se vám otevírají brány i do dalších oborů.

Ano, například o náš podvozek, který máme patentovaný, se hodně zajímá mimo jiné automobilový průmysl.

Proč?

Důvodem je fakt, že dnes už není v kurzu pásový systém. Výroba se ubírá spíše směrem jednotlivých pracovišť, tedy něco na způsob Amazonu, kdy na skladové plochy najíždějí roboti přímo k dělníkovi, čímž se zkracuje výrobní doba. A to je jeden z důvodů, proč nás automobilky oslovily.

První sekačku jste vyvíjeli někdy na začátku nového milénia. Čím jste se zabýval do té doby?

Dalo by se říct, že jsem podnikal už v době minulého režimu. Otcovu dílnu jsem postupně vybavil obráběcími stroji. A když jsem jednou v novinách objevil inzerát Zeleniny Praha, že hledá výrobce náhradních součástí do švýcarských uzavíraček zeleniny, šel jsem do toho. Dohodli jsme se a já si tím pádem začal vydělávat první peníze z podnikání ještě před listopadem 1989. A jak už jsem říkal, pořád jsem snil, že budu něco vyrábět, ale dlouho jsem neměl dost prostředků. Pak jsem jednoho dne mluvil s jedním známým, který tvrdil, že se celá republika bude plynofikovat, ale že tu na to nejsou prakticky žádné stavební stroje. A to mě samozřejmě inspirovalo. Tehdy mě fascinoval stroj JCB, bagr anglické produkce, po němž jsem velice toužil.

Co jste udělal?

Byl to další celkem šílený nápad. Prostě jsme s jedním kamarádem odjeli do Velké Británie a tam jsem si vybral použitý stroj JCB, který stál asi půl milionu korun. Díky pomoci svých známých a toho, že jsem prodal vše, co jsem měl, jsem si ho opravdu pořídil a začal nabízet první služby. A tenhle projekt nabral takové obrátky, že během pěti let jsem měl už asi 80 zaměstnanců a spoustu těchto stavebních strojů. Avšak ve chvíli, kdy se tenhle byznys stabilizoval, jsem se začal věnovat vývoji sekačky Spider. Původní firma nicméně stále funguje.

Jak složité bylo období, kdy jste na vývoji sekačky začali pracovat? Jak dlouho trvalo, než produkt začal nabývat těch kontur, které jste měl ve svých představách?

Trvalo to až překvapivě krátkou dobu. Zkonstruování prvního stroje, prototypu, nám trvalo šest měsíců. Když to srovnám se současností, byl to neuvěřitelně rychlý proces.

Čím to bylo?

Jednak obrovským zanícením pro věc, chutí uspět a také tím, že jsme nebyli svázaní onou byrokratickou mašinérií, kterou si firma postupem času nutně vytvoří. Historie ukazuje, že po období úžasných nápadů a nových věcí vždy přichází určitý útlum, s tím, jak se firmy rozrůstají. Navíc do procesu začínají vstupovat noví lidé, kteří mají pocit, že tomu rozumějí líp a začnou vás přesvědčovat, že by se to mělo dělat jinak atd. A to je zabiják kreativity.

Jak moc se od chvíle, kdy vznikl první prototyp, váš produkt změnil?

Dá se říct, že sekačka je, až na pár designových úprav, prakticky stejná. Pořád je populární a je o ní zájem. My už dlouho říkáme, že bychom ji rádi zmodernizovali, ale nemáme na to kapacitu.

Co by měla obnášet ona modernizace?

Neměla by se týkat ani tak funkčnosti, jako spíše toho, že na začátku byly některé komponenty poddimenzovány. Takže bychom potřebovali udělat některé odlitky masivnější, silnější. A také bychom chtěli zmodernizovat vzhled.

Vy dnes velkou většinu své produkce vyvážíte do zahraničí. Díky čemu se vám tam podařilo uspět?

Vždycky to byl můj sen, ale nemůžu říct, že bychom pro to dělali všechno. Spíš nás začali zahraniční zájemci oslovovat sami, znali nás totiž z výstav. A jak už jsem říkal, obrovsky nám pomohlo ocenění Red Dot Design Awards. V začátcích se na nás také obrátili zástupci anglického výrobce vřetenových sekaček Ransomes Jacobsen s nabídkou prodávat naše výrobky pod jejich hlavičkou. Hodně nám to pomohlo a spolupráce funguje dodnes.

Jaké největší překážky jste během své cesty musel překonávat?

Bude to asi znít paradoxně, ale nejhorší, co nás potkalo, byly byrokratické překážky ze strany města. Například stavební povolení jsme získali až po neskutečných sedmi letech od podání žádosti. Kdyby toho nebylo, myslím, že jsme dnes o kus dál. Měli jsme koupený pozemek a příslib od města, že změna územního plánu bude trvat dva roky, na což jsme se připravili. Postavili jsme si menší halu u původního sídla, že ty dva roky takto přečkáme. Jenže když se proces rozběhl, vstoupil do hry Odbor životního prostředí města Havlíčkův Brod, jehož představitelé prohlásili, že stavba změní ráz krajiny, a tím pádem že se tam stavět nesmí.

Co bylo dál?

Sice jsme sehnali vyjádření odborníka, který jasně řekl, že to je nesmysl, že stavba ráz krajiny neovlivní. Ale to nám k ničemu nebylo. Pomohl až tehdejší hejtman Kraje Vysočina, který sem přijel doprovodit francouzského velvyslance. Mluvil jsem s ním o téhle naší patálii a ptal se ho, jestli máme kupovat nový pozemek a začít stavět jinde. On se do toho vložil a nakonec se mu podařilo tu byrokratickou bariéru prolomit. Ale by to strašlivě nepříjemné a museli jsme si prožít spoustu absurdních situací. A samozřejmě místo toho, abychom vytvářeli nové produkty, jsme plýtvali energií na nesmyslné boje s úřady.

Vaše firma dnes zaměstnává zhruba 120 lidí. Jak jste si vybíral spolupracovníky? Co pro vás bylo nejobtížnější, na co jste se přitom soustředil především atd.?

S tím, jak se náš byznys stává složitějším a složitějším, jsem se rozhodl vystudovat MBA. A teprve díky tomu vidím, jak je řízení lidských zdrojů nesmírně složitý proces. Když se ohlédnu zpět, řekl bych, že jsem asi tehdy měl nějaký správný instinkt, protože teď už při výběru nových zaměstnanců zdaleka tak šťastnou ruku nemáme. Podotýkám, že v současnosti už je nevybírám já. Tenkrát jsme určitě měli obrovskou výhodu v tom, že v okolí moc firem nebylo. Ale já jsem si zároveň vždycky zakládal na tom, aby firma dobře vypadala.

Co to znamená?

Možná se to bude zdát přehnané, ale třeba našim bagristům jsem kupoval leštěnky a jejich povinností bylo viditelné části svých strojů leštit. V každém bagru musel být na podlaze koberec, aby se tam dobře cítili. A oni měli za úkol vždy před víkendem ty koberce vyklepat, umýt skla a vyčistit stroj tak, aby to celé zářilo. Byli jsme tím pověstní. Obrovsky to přitahovalo pozornost okolí a lidi u nás chtěli pracovat. Říkali nám "Mercedes mezi stavebními firmami". A to samé platí pro naše sekačky. Jestli někdo tvrdí, že nemá dostatek pracovních sil, tak u nás je to naopak, na tohle si nemůžeme stěžovat. Žádostí o práci dostáváme spoustu.

Existuje něco, co se vám na vaší neuvěřitelné cestě z garáže až do celého světa nepovedlo?

Už jsem to trošku nakousl. Máme rozpracováno několik zajímavých projektů, které bychom chtěli dokončit, ale nedaří se nám to. Nevím ale, jak přesně vysvětlit příčiny, tak aby to bylo srozumitelné. Řeknu to na rovinu: zasahuje do toho řada lidí, kteří nejsou tak odborně na výši, aby věděli, o čem mluví. A to celý kolektiv zevnitř rozkládá. S tímhle teď bojuji.

Vy přece jako šéf můžete určit, kdo bude do čeho zasahovat a kdo ne.

Jistě, to můžu. Jenže to uděláte, pak uběhnou dva tři měsíce a znova to vybublá, tentokrát z jiné strany. Proto chci vybudovat vývojové centrum, které se bude těmito věcmi zabývat a kde bude jasné, kdo má co na starosti.

Jaké jsou vaše plány, co nového připravujete?

Dokončujeme čtvrtou řadu sekačky, která už je traktorového typu. Má záběr 2,30 metru a je to jedna z největších sekaček svahového typu na světě. Obsahuje všechny prvky robotizovaného sečení, čili po zadání všech algoritmů může sekat sama. Pak tu máme jeden opravdu velký projekt, který nás nepouští, a sice plně mechanická převodovka, která nahrazuje hydraulické systémy a šetří až 40 procent energie. Tu bychom chtěli nejen používat do našich produktů, ale nabízet ji i ostatním.